Vítej, lidský červe,
obojživelníku s tělem i duší,
co o duchovnu jen tuší...

Jmenuji se Zmarchrob a jsem neodolatelný svůdník, zkušený ďábel.

Inspirován knihou "Rady zkušeného ďábla" od C. S. Lewise
jsem se rozhodl pokračovat v udílení rad svému kolegovi,
dosud ještě nezkušenému ďáblu, Tasemníkovi,
formou otevřených dopisů.

Pevně věřím (ač slovo věřit je, ďáblužel, vztahováno spíše k našemu Nepříteli),
že si vezmeš moje rady k srdci
a rozhodneš se spolupracovat
se svým osobním ďáblem
na destrukci vlastního života...

Věz, že
Tasemníkův pacient
je v drtivé většině dopisů lidský autor tohoto blogu.

Pamatuj, že
mým oblíbeným hrdinou je Smrť
a že poslouchám již zaniklou skupinu
s hustodémonsky krutopřísným názvem
Veselá Zubatá.

MĚJ PROTO OČI NA ŠŤOPKÁCH!

Všichni nakonec budeme smažky

15. října 2014 v 23:45 | Zkušený ďábel
Můj drahý Tasemníku,

nepotěšil jsi mě a já Tě taky nepotěším. Čuřil Zuřil jsem dlouho nad Tvým dotazem reflektujícím Tvou zásadní neznalost. Dlouho mi trvalo, než jsem našel pero, které jsem vzteky odhodil.
Nakonec mi ho podal kolega Všeteček.

I kdybychom jako lvové bili o mříže, nemůžeme změnit svůj vlastní úděl. Nepřítel nás všechny zničí. Skončíš v hořícím jezeře. Ty i já. Všichni se tam budeme smažit. Až nastane ten velký Den soudu, nic proti Němu nezmůžeme. Na rozdíl od lidí, kteří uvěří v toho povedeného Nepřítelova Syna. Ti mají naději. My však ne. Nikdy nekončící smažení je naším osudem. A popravdě, ani mě to nemrzí. Všichni nakonec budeme smažky.


Vždyť si vzpomeň - v ten den, kdy se náš Ctihodný Fotřík v Hlubinách vzbouřil proti Nepříteli, jsme byli navždycky vykopnuti z Nepřítelova tábora. A protože VÍME, že Nepřítel existuje a známe Jeho charakter (který je naneštěstí zaznamenán v té odporné Knize knih a pořád se nám ji nedaří zničit), nemůžeme se vrátit zpět. Ano, Nepřítel je sice všemohoucí (narozdíl od nás), a teoreticky by nás mohl donutit se změnit a vrátit se, ale On důsledně respektuje svobodnou vůli svých kreatur (andělů i lidí), a tak je to prostě v našem případě nemožné.

Mám sice taky obavu z té věčné bolesti v hořícím jezeru, ale to už prostě nezměníme. Lepší je na to nemyslet. Apropo, kdybys poctivě pokoušel, neměl bys čas na tyhle myšlenky! Proto se vzpamatuj! Pochop konečně, že v tomhle zbývajícím čase, který se nám pekelně krátí, musíme trápit co nejvíce lidí, abychom si to skvěle užili, než přijde to věčné smažení. Ta radost, kterou zažíváme dnes, nebude totiž trvat věčně!

Líbá Tě Tvůj strýc Zmarchrob
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama